Pajdínek - den úmrtí.8.6.2007

Rozhodla jsem se napsat tento vzpomínkový příběh,který mi doporučila Paní doktorka,která mi pomáhala se s touto situací trochu vyrovnat.Začalo to jednoho krásného rána,kdy jsem se rozhodla vzít si z Opavského útulku pejska jezevčíka.Jela jsem tam plna očekávání.Chůzi jsem měla čím dál rychlejší a srdce mi zvonilo jak o závod.Pak se otevřeli dveře a v náručí držel pán nejúžasnějšího pejska pod sluncem.Byl to krátkosrstý jezevčík hnědé barvy,pajdal na jednu nožičku a tak dostal jméno Pajda.Láska na první pohled.V té době jsem duševně onemocněla a Pajdínek byl mým společníkem,ochráncem,přítelem a později i terapeutem.Prožili jsme spolu spoustu krásných chvil.Byl to vyjímečný pejsek.Uměl krásně panáčkovat a stále mě něčím novým mile překvapoval.Nikdy nikomu neublížil a byl velice milován.Nejraději měl sezení na okenním parapetu.Měla jsem ho jen tři roky,ale každý den jsme si užívali na plno plnými doušky.Měl i své čestné místo u stolu.Velice rád chodil na procházky a byl vděčný za každičký úsměv,pohlazení.cokoliv.V té době můj ošetřující lékař napsal Pajdinkovi,že je terapeutický pejsek a musí být všude se mnou.Za to jsem panu doktorovi náležitě vděčná,tohle by pro mě nikdo nikdy neudělal.Po odchodu Pajdinka už nikdy takového pejska mít nebudu,protože byl jediný a vyjímečný.Kdo to zažil určitě ví o čem píšu.V roce 2007 jsme utrpěli veliký šok,když pan veterinář sdělil,že Pajdinek má zadní nožičky ochrnuté.Dělali jsme vše co se jen dalo a nechtěla jsem to vzdát,ale nakonec jsme boj prohráli a Pajdínek odešel za světlem na duhový most.Tato vzpomínka patří jemu a všem,kteří ho milovali a vzpomínají.Pajdinku jestli mě slyšíš a hlídáš,přeji ti krásný a klidný odpočinek a až se jednou potkáme budu ta nejštastnější osůbka na celém světě.Odpočívej v klidu.Vzpomíná jenom a jenom Tvá milující rodinka.Pac a pusinku.